Sejdeme se v Klementince

Toto rčení mě v posledních letech často provázelo a pro mnoho lidí bylo a vlastně dosud je tak trochu záhadou. Co a  kde je vlastně nějaká ,,,Klementinka“. Nyní, když všechny kulturní instituce jsou zavřené a doma trávíme převážný čas dne, v lednu 2021, bych ráda jako člověk narozený v druhé polovině minulého století, tak trochu zavzpomínala na dobu sice blízkou , ale nyní pro nás již vzdálenou., ale vzpomínky jsou krásné a užitečné…

A jak to vlastně začalo?

Před třemi lety jsem v parném boleslavském létě potkala jednu kamarádku, která mi sdělovala čerstvou novinku: ,,Objevila  jsem úžasné cvičení v přírodě a přitom v centru Boleslavi . Cvičení se jmenuje Taj či a nemusíš být přihlášená předem, ani nic neplatíš.“ ,, Ale, kde to je?“ zeptala jsem se nevěřícně. ,,No prostě v nově otevřené zahradě Klementinka naproti knihovně v budově Hampson a Univerzity třetího věku. A víš co, v pátek v 10 dopoledne sejdeme se v Klementince.“

Začala jsem pátrat v paměti co se vlastně nachází proti boleslavské moderní knihovně. Velký dům, za mého mládí, základní škola, dříve Dětský domov, který měl vlastně tradici, protože v roce 1935 zde majitel zdejší automobilky Václav Klement se svoji manželkou založili dětský domov, vloni by to bylo již 85 let, to říká historie. A nyní  jsem zjistila, že magistrát rozšířil v budově jazykové školy a seniorské univerzity prostor pro seniory a veřejnost o zahradu Klementinka, která byla otevřena 21.6.2017. Ve stínu listnatého stromu poblíž malého jezírka s barevnými rybičkami spokojeně cvičilo asi 20 tajčistů, pozvali mě do svého středu a trpělivě mi ukazovali cviky ze zvířecí a ptačí říše, tak jak si je přizpůsobili mniši z Číny a později kanadští mistři taoistického tajči. Však také holoubci polétávali z větve na větev a kočička spokojeně vrněla na sluníčku.

Více než cvičení jsem vnímala přírodu a začala sem pravidelně chodit celé léto. V září jsem se však dala též zapsat  k začátečníkům . tajčistům na Zdravotní školu, nechtěla jsem svými křečovitými pohyby rušit ladnost cvičení i  když školce Pampelišce s jógou jsem zůstávala stále věrná.

V září měl též začít další kurz mezinárodního jazyka Esperanta, který se stěhoval po různých místech v Mladé Boleslavi. Potkala jsem naši učitelku a ta mi hned oznamovala novinku: ,, Blanko,  představ si objevila jsem  nové  krásné boleslavské zákoutí, Klementinku, je tam zahrada i nově otevřená kavárnička. Ve středu se sejdeme v Klementince.“  Trochu byla překvapená, když jsem ji řekla, že toto místo jsem letos v létě již dobře poznala, ale tu kavárničku jsem neznala, otevřela se  později než zahrada. A kavárnička byla stejně útulná jako zahrada, se stolky, knihovničkou, počítačem a dokonce i  malou kuchyňkou, kde za symbolický poplatek 10 korun si návštěvník  mohl uvařit kávu nebo čaj. když původně kavárnička byla určená pro seniory, které vítaly při vstupu sympatické slečny, stala se časem místem pro konání nejenom esperanta, ale i dalším kulturním místem pro obyvatele města.

Konaly se zde i křty esperantistických knížek a Boleslaváci se tak dozvídali co to je vlastně pro ně neznámý  mezinárodní jazyk  esperanto. Stále více v Mladé Boleslavi lidí si říkalo ,,Sejdeme se v Klementince“. Proto mě již vůbec nepřekvapilo , když na jednom cvičení jógy ve školce Pampeliška naše cvičitelka Jitka prohlásila, letos odcházím do důchodu a příště se sejdeme v Klementince  je tam krásná tělocvična a toto setkávání v tělocvičně se zrcadly jsme si několikrát opravdu užili. Bohužel v loni v březnu si začínal s plánováním našich aktivit zahrávat malý neviditelný nepřítel Koronavirus.  Akce se začínaly rušit, v létě obnovovat a během podzimu jsme si vlastně stačili vzít nějaký seniorský časopis včetně úspěšně Senior revue  a opět se uzavřelo centrum. Pouze zdatní senioři si řekli sejdeme se v Klementince, aby si  porovnali své síly, které jim mnozí mladší mohou jen tiše závidět a stačili převzíti ceny, které jim připravil magistrát a potom zase začala dlouhá přestávka.

Protože usměvavé slečny ani během karantény a nouzového času nezahálely, pomáhaly seniorům v zajišťování běžného života včetně šití roušek, ale zároveň nám připravily prostor, abychom si zase mohli říci sejdeme se v Klementince,  zatím však pouze virtuálně v novém informačním zpravodaji ,,Klementinka“ nebo v Senior web www.seniormb.cz. Zde se můžeme nyní scházet virtuálně, dokonce se můžeme i virtuálně účastnit přednášky z univerzity třetího věku, asi tak jako se děti tak jako se děti scházejí při školní výuce, se svými postřehy a příběhy, distanční výuku zatím přenecháváme těm mladším, kteří se narodili již po roce 2000. Na Senior webu je totiž i virtuální knihovnička příběhů a receptů, která je otevřena všem, kteří se chtějí v Klementince setkávat a kam  i já chci přispět touto vzpomínkou.

Pevně věřím, že zase přijde čas,  kdy zahrada i kavárnička ožijí zpěvem i smíchem účastníků akcí  Klementinky nejenom virtuálně ,  ale i osobně. Nyní si všichni přejme vzájemně… dle jednoho novoročního přáníčka do roku 2021:

  • aby jsme se mohli zase všichni potkat a posunout vpřed a ne par kroků zpět..
  • aby se Testy zase dělaly jen ve škole
  • aby se izolace dělala jen v domech a na el, drátech,
  • aby se Masky nosily jen na Karnevalu

Prostě ve zdraví a radosti sejdeme se opět v Klementince až bude pro nás bezpečno a díky všem, kdo připravují prostor pro další shledávání nejenom seniorů. Vždyť člověk potřebuje člověka a musíme  se naučit i tolerovat názory každého jednotlivce, i v této neklidné době!

BoHu
návštěvnice Klementinky a obyvatelka Mladé Boleslavi

X
X